Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den druhý

Po ranní písničce nás čekala první Glumova hádanka: „Patří ti to, ale tvoji přátelé to používají víc než ty. Co je to?“ Na správné řešení jsme přišli skoro všichni. Co vy? (Odpověď na konci.)

Zatímco jsme uklízeli ve svých hobitích norách, přišla za námi paní učitelka s další SMS zprávou od Gandalfa. Kromě toho, že jsme byli ocenění za skvělou noční spolupráci při získávání mapy, jsme se dozvěděli, že ještě musíme získat magický pergamen. A na mapě byla ohořelá rozhledna, kterou jsme později identifikovali jako Kurzovu věž – rozhlednu na nejvyšším vrchu Čerchova.

Po prohlídce fotek a napsání deníčků jsme se sbalili na velkou výpravu za pergamenem. Podle seznamu, který nám paní učitelka napsala, jsme to zvládli. Do obědových balíčků jsme dostali super kuřecí řízky, které nám dost chutnaly. Každý tým také získal mapu trasy, protože ve vedení jsme se střídali. První polovina trasy byla v podstatě celá do kopce a dala nám pěkně zabrat. Stížností na bolavé nožky, únavu, … bylo víc než vloni surprise. Naštěstí jsme měli na trase úkoly ze Středozemě, které naši únavu trochu rozptýlily.

Díky Entům jsme měli možnost prozkoumat méně známé druhy kapradin – bukovinec osladičovitý a bukovník kapraďovitý – za pomoci Vennova diagramu. Jakmile jsme ho „rozluštili“, hledali jsme skutečné přírodniny kolem cesty. Nakonec se to povedlo úplně všem.

bukovinec-osladicovity.jpg                      bukovnik-kapradovity.jpg

Přenášení kolíčků prověřilo naši trpělivost, přesnost, vytrvalost a schopnost překonat se a nevzdat se. Protože některé druhy kolíčků byly „náročnější“ než jiné a přesto jsme si nikdo nestěžovali. Nejvíce jsme ocenili výdrž Michala, který se ani po deseti minutách nevzdal a i posední kolíček přenesl. Druhým úkolem od Entů byly mechy – představily se nám celkem čtyři druhy, po kterých jsme pátrali stejně jako po kapradinách. Tři jsme zvládli všichni, rašeliník se podařil jen pár šťastlivcům.

Dosáhnout vrcholu Čerchova se nám podařilo po čtyřech hodinách (5 km) a naše první kroky rozhodně vedly do občerstvení. Teprve řádně posilněni nejrůznějšími pochutinami a nápoji jsme se jali prohledávat okolí rozhledny. Pár z nás porozumělo mapě a hledali jsme na správném místě. I díky své výšce se nález podařil Pavlovi. V kroužku jsme pergamen rozvinuli a zjistili, že máme zřejmě jen první část, neboť ve spodní části byly části nedokončených písmen. Do pergamenu bylo vypáleno toto:

„Zničit prsten v síle plné,
toť úkol jen pro otrlé.
Hora osudu však v dosahu není,
nutné bude proměnění.“

Následoval výstup na rozhlednu, odkud byl výhled až na Alpy.

Zpáteční cesta byla už jen z kopce nebo po rovině a protože nám nezbývalo dost času, stihli jsme už jen jednu hru – „Nasbírej do dvě stě padesáti“. Rozmístili jsme si tři sady lístečků s čísly od jedné do stovky a pak měli patnáct minut na to, abychom po jednom lístečku nasbírali buď přesnou dvěstěpadesátku, nebo se alespoň dostali co nejblíž. Rozdíly ve strategiích byly překvapující, někdo využil téměř celý čas a skutečně se dostal na přesný součet, jiní byli hotovi za tři minuty, ovšem s rozdílem více jak devadesáti.

U potoka už jsme sice závod lodiček nestihli, ale včas jsme dorazili na večeři. Volného večera jsme užívali podle svých zájmů, sportovním fanouškům bylo umožněno sledovat finálový zápas hokejového mistrovství. Večerka byla tentokrát dříve. Společně jsme si zazpívali písničku na dobrou noc a většinou ocenili budíček naplánovaný na půl osmou.

Řešení dnešní hádanky: Jméno