Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den šestý

Neustále mění tvar a přesto je stále kulatý. Co je to? Tak to byla předposlední Glumova hádanka, kterou jsme ráno luštili dříve, než jsme se pustili do překládání další části magického zaklínadla, které se společně s vypáleným místem objevilo na mapě. Po promítnutí fotek jsme společně přemýšleli nad tím, o jaké místo v našem okolí se jedná. Tentokrát to bylo výrazně těžší, ale podařilo se. Zjistili jsme, že musíme zamířit na Capartické louky. A zase jsme měli štěstí, mohli jsme tam dojet autobusem a pěšky jít zpátky.

Dopoledne jsme si zahráli se sedmáky hru na lovce orchidejí, která nás vloni dost bavila, a opět jsme ji prohráli. Ale snad jsme nad tím ani moc nezoufali.

Po brzkém obědě jsme se sbalení na celé odpoledne vydali na autobus. S jedním přestupem jsme se chvíli před druhou objevili na začátku naučné stezky, jejíž cedule jsme si průběžně četli, abychom na jejím konci zvládli kvíz od paní učitelky. Kromě toho jsme se také dostali k hlavnímu cíli naší cesty – modelu hamru, kde se měl ukrývat další kousek magického pergamenu. Chvíli to sice trvalo, ale našli jsme ho. Stálo v něm:

Oheň na vodě rozdělejte
a Prsten do něj rychle dejte.
Pohltí-li ho plameny,
národy budou spaseny.

Společně jsme tuto poslední indicii rozšifrovali a vymysleli, že postavíme na rybníku vor, na něm rozděláme oheň a v něm Prsten spálíme. Jen ho ještě musíme včas najít, protože nov je právě dnes ve 21:44.

U hamru jsme si ještě chvíli pohráli, otvírali a zavírali jsme stavidlo, zkoušeli pod palicemi něco rozbít, zapsali se do návštěvní knihy.

Na další cestě jsme se ještě vyfotili u rybníčku s Čerchovem v pozadí a také si v místní hospůdce nakoupili drobné občerstvení. Pak už jsme se vydali na zpáteční cestu. První zastávka byla u pomníku J. Š. Baara v místě zvaném Výhledy. A rozhled do krajiny byl skutečně nádherný. Prvním úkolem ze Středozemě byl slibovaný krátký kvíz a poté jsme si zahráli na výtvarníky a kreslili na čtvrtky buď výhled do krajiny a na Domažlice v pozadí, nebo spisovatelův pomník.

Další cesta vedla pořád z kopce dolů lesem. Zkoumali jsme semenáčky buků, které už měly první vlastní listy, hráli placáka, připomněli si mechy – rašeliník a ploník. Do hotelu jsme přišli právě včas na večeři, po které následovalo osobní volno.

V sedm jsme se sešli u ohniště, abychom probrali organizaci závěrečné akce – zničení Prstenu. Rozdělili jsme se na menší skupinky – jedni začali se stavbou voru, další připravovali dřevo a trénovali magickou formuli a další společně s paní učitelkou pátrali na internetu po místě, kde najít Prsten. Protože jsme dostali od Gandalfa záhadnou esemesku: „Smírčí kříž – Morová rána – Bývalý Újezd – Řiďte se pergamenem.“ A nám se skutečně podařilo najít smírčí kříž necelé dva kilometry od nás, který těmto indiciím odpovídá. Pečlivě jsme nastudovali cestu a spočítali, že abychom měli jistotu, že vše stihneme, měli bychom vyrazit ve 20:15. To ale znamenalo, že musíme svižně dokončit vor, doučit se text zaklínadla, připravit vše na podpal.

Stihli jsme to, ještě si udělali fotku s talismany na břehu rybníka a pak už vyrazili na cestu. Dobře jsme si ji pamatovali, takže jsme za necelou půlhodinku skutečně stáli před smírčím křížem. Rychle jsme si domluvili organizaci celé akce, abychom měli jistotu, že na poslední chvíli nic nepokazíme, a pak už společnými silami odříkali za pomoci mapy magickou formuli a vydali se hledat Prsten. Našli jsme ho pod zemí za křížem, ale byl prasklý. Nevěděli jsme, jak se to stalo. Zda to bylo ne úplně dokonalým odříkáním zaříkávadla, nebo zda ho někdo nerozšlápl. Ale nevzdali jsme to. První z nás vzal Prsten do ruky, Terka pečlivě kontrolovala čas a vydali jsme se na zpáteční cestu. Naprosto pravidelně jsme se střídali v nošení tak, aby každý nesl Prsten pouze jednu povolenou minutu, a včas jsme dorazili k rybníku. Protože do novu bylo ještě dvacet minut, museli jsme ve střídání pokračovat. Deset minut před stanoveným časem jsme začali chystat oheň na voru a čtyři minuty předem zapálili oheň. Nejdříve nám nechtěl hořet a my začali propadat panice, že to nestihneme. Ale zvládli jsme to! Prsten jsme přesně ve 21:44 vhodili do plamenů, vor hráběmi odšoupli na hladinu rybníka dál od břehu a sledovali, jak ho pohlcuj plameny.

Velký úkol byl splněn a my se spokojeně uložili ke spánku. A ten měsíc, co dnes nebyl vůbec vidět, byl také správným řešením ranní hádanky.